Korsika s dětmi a pod stanem? Nemá chybu!

Červenec 2017

Nádherné hory s říčními kaskádami, písečné pláže a výborná zmrzlina.

Cena:

Celkem 1490 € (včetně cesty) za 14 dní dovolené ve 4 lidech

Odkaz: 

Už loni jsme si to tu neskutečně užívali, ale vzhledem k rychlosti našich přesunů zůstala spousta krás ještě neprozkoumaná, a tak jsme měli o destinaci na dovolenou jasno.

Kluci už byli z loňska na kempování zvyklí a těšili se. Je na nich znát každý rok, a letos zas byli o kus samostatnější a víc pomáhali. Sami si chodili do umývárek, plnili lahve s vodou a pomáhali se stavěním a zabydlováním stanu. Aktuálně jim bylo v době dovolené 4,5 a 7,5 roku.

Plán cesty: 14 (+ 2 cesta) dní po vlastní ose pod stanem, přesuny po dvou nocích, střídání hor a pláží. Lokalita Corte, pak JV pobřeží s vyhlášenými plážemi, Bonifacio a JZ pobřeží.

Korsika 2017 - trasa našeho putování

Realita: Splněno, navštívili jsme nejvyhlášenější pláže – tj. Palombaggia, Santa Gulia i Rondinara, z hor jsme prozkoumali jednodušší trasy (Lac de Melo, Trou de la Bombe z Col de Bavella a kaskády Polischellu). Větší výšlapy si necháváme, až budou kluci starší. Objevili jsme úžasnou oblast Propriana. Jediné, co jsme oproti původnímu plánu nestihli byla oblast Calanches. Najeli jsme celkem 3213km.

Náklady: celkem  1490 €

 - útrata na místě – 885 €- kempy ( 448 €), suvenýry, bagety, vínka, zmrzliny, vstupy, parkovné a ostatní drobnosti,

 - cesta – za benzín v zahraničí 316 € (jedna cesta k trajektu je 1114km, + dálniční a jiné silniční poplatky 106 € (2x 8,8 € za 10 denní rakouskou dálničku, 2x 9 € za Brenner, okolo 2 x 35 € za italské dálnice),

 - trajekt - 181 € (87 € tam a 94 € zpátky).

Letos byla útrata o něco vyšší. Jednak východní pobřeží a jih je turisticky „profláknutější“ oblast -> vyšší ceny v kempech i za parkování. Ale taky jsme si častěji přilepšili místním nákupem zejména vínka, ovoce a zeleniny. Roli hrál i fakt, že Luki už v některých kempech věkově přesáhl hranici dítěte (7, 10 nebo 12 let – dle kempu).

Trasa:

Praha – Livorno (11 hodin i s pár zastávkami na pumpě a menším zdřímnutím) + Livorno – Bastia (trajekt 4 hodiny + 1 hodina před a asi 0,5 h po). Všechno opět odřídil Láďa! Osvědčil se nám noční přejezd, jednak kvůli dopravě, ale hlavně kvůli klukům, kdy je pro ně ve spánku dlouhá cesta snesitelnější. Láďa už druhý rok jezdí na audioknihy. Loni to byl Terry Pratchett - Magický prazdroj, letos Hedvábník od Roberta Galbraitha (pseudonym J.K. Rowlingové).

 

1. a 2. den

Corte  (kemp Restonica 35,80 €/noc při 2 dospělých a 2 dětech pod 7let, jeden menší jednoložnicový ložnicový stan a osobní auto)

Tentokrát byla „zajímavá“ i cesta trajektem. Moře se nám chtělo ukázat, a tak se všechno zběsile vlnilo a houpalo. Špatným signálem bylo už to, že členové posádky rozdali ve velkorysém množství po všech stolech a ostatních místech pytlíky na zvracení. Z rozhlasu v pravidelných intervalech hlásili, že nikdo nemá chodit na venkovní paluby. Podle některých odhadů byly vlny pětimetrové. Neměla jsem sílu na jejich měření, ale že šlo o mimořádnou situaci dokládalo i to, že si posádka vlny fotila a natáčela.

Láďa byl utahaný z cesty a tak spal a kluci se naštěstí zabavili v pidi dětském koutku, kde byli skoro sami. Já jsem zvolila stabilizovanou polohu na zemi před dětským koutkem a občas jsem s předstíraným úsměvem vykoukla, abych si ověřila, že jsou kluci v pořádku a že jim není špatně a měla v pohotovosti zmiňované pytlíky, z nichž dva splnily svůj účel. Kluci se bavili, jak to s nimi hezky houpe a hází do balónků, takže jsem mohla v poklidu trpět. Většina lidí se taky vyladila do zelena a posedávala či polehávala a odhadem čtvrtina se pochlubila obsahem svých útrob.

Po vylodění v Bastii jsme si to namířili rovnou do hor, protože na následující tři dny hlásili spíše chladnější počasí a občas i s deštěm. Dojeli jsme do Corte a Kubík spustil řev, že chce do kempu s pláží (myslel St. Florent, kde jsme první noc trávili loni). Nechtěl si to nechat vysvětlit, ukecat zmrzlinou prostě nic. Až nakonec Láďu napadla spásná myšlenka a ukecal to na kemp s pláží u řeky, protože ten jsme si pamatovali z minula.

Sestup od Lac de Melo

Stejně jsme se na zmrzlinu zastavili. Na hlavním náměstí se sochou kousek od citadely jsme už loni měli moc dobrou zkušenost se zmrzlinárnou hned vedle pizzerie. Kopeček stojí 2,5 €, ale zvali nás opět na posezení na jejich zahrádce a zdarma donesli džbánek chlazené vody a pro každého skleničku.

Minule se nám kemp v Corte nelíbil, tak jsme našli jiný (jsou tu celkem tři nedaleko od sebe). Kemp Restonica je malý a milý. Má rovnou plochu na kempování, hospůdku a hlavně „plážičku“ s kameny a pískem u řeky, kde se kluci vyřádili, než jsme postavili stan.  Pak jsme si vzali boty do vody a vydali se na malý průzkum přímo říčkou Restonica, k večeři dojedli zbytek řízků a šli jsme spát.

Počasí se tvářilo nejistě, ale stejně jsme vyrazili na průzkum údolím Restonica. Bylo dobře, že jsme tu byli hned začátkem prázdnin, protože jsme mohli jet vlastním autem. Později se auta musejí nechávat někde na vzdáleném parkovišti, a pak turisty do výchozího bodu svážejí autobusy. Už na parkovišti ( parkovné 6€ / den) bylo celkem chladno, a tak jsme na sebe navlékli, co jsme mohli (mikiny i lehké bundy) a vyrazili k Lac de Melo. Nevěděli jsme, jestli se dostanem až k horskému jezeru, protože kus měl být po žebřících a provazech, ale nakonec to kluci zvládli celé (Kubi s Haribo medvídky jako hnacím motorem). Cesta byla hezká, místy přes kameny, s úžasnými výhledy. Námi obávaný úsek se žebříky a řetězy naštěstí nebyl dlouhý a Luki ho zvládnul v pohodě samostatně, Kubí s lehkou dopomocí. Počasí k nám bylo milosrdné a slibovaný déšť přišel až o 6 hodin později. Sice nebylo na koupání, jak to tu většinou bývá, ale na výšlap naprosto ideální.

 

3. a 4. den

Kemp Les Eucalyptes je hned na pláži

Ráno jsme všechno sbalili a vydali se na první dnešní cíl, kterým byla Aléria. Našli tu vykopávky z doby 550 let př. n. l. Zrovna jim sice začínala polední pauza, ale podařilo se nám nakouknout do hezkého nádvoří historické budovy a do pěkného malého kostelíčku. Místo mělo pěkný výhled i atmosféru, ale na skončení siesty se nám čekat nechtělo, tak jsme poobědvali bagetu s konzervou, o kterou jsme se podělili s místní hladovou kočičkou a vyrazili dál.

Místo našeho dalšího bydliště byla oblast Solenzara, kde jsme měli v plánu strávit další dvě noci. Kemp jsme si chvíli vybírali, aby splňoval naše kritéria (menší kemp, obyčejnější, bez animačních programů apod., které nepotřebujeme a nechceme a zbytečně se i promítají do zvýšených cen).  Měli jsme šťastnou ruku a kemp Les Eucalyptes (32 euro/ noc) naprosto splňoval naše požadavky a byl ještě s obrovským bonusem – pláží hned pár kroků od stanu a dokonce i „see view“.  Kromě lehkého ruchu ze silnice hned za kempem neměl chybu, sociálky byly nové a čisté a mrazák k erárnímu použití byl milý bonus, který jsme využili.

Pláž byla skoro prázdná, ale při tom moc hezká, písečná a s pozvolným vstupem, takže jsme si koupačku všichni báječně užili. Po večeři jsme vyrazili do městečka na procházku do přístavu a na zmrzlinu. Městečko mě až tolik nezaujalo, ale zmrzlina ano :o).

Druhý den ráno jsem při mytí nádobí dostala od slovinské paní ze sousedního stanu tip na koupání v nedaleké říčce. A tak jsme vyrazili k horám podél řeky a hledali místo, kudy by k ní bylo možné slézt. Chvíli jsme hledali a nakonec jsme našli restauraci, u níž byl velký plakát a v jeho dolní části i informace, že je odtud přístup k řece. Zaparkovali jsme auto a úzkou pěšinkou z kopce jsme se asi po 10 minutách dostali k nádherné plážičce u řeky Solenzara, kterou jsme měli jen pro sebe. Dali jsme si oběd a užívali si vody, oblázků, pláže a výhledu na hory. Po nějaké době přišla ještě jedna rodina, která se vydala na průzkum řekou, ale jinak nikde nikdo. Přes hory se začaly pomalu valit mraky, které zastínily sluníčko, a tak jsme se přesunuli na pláž v našem kempu a pokračovali  koupáním v moři. 

Cestou jsme to vzali přes Spar, protože jeden z plavacích kruhů byl prasklý, a tak jsme si nakoupili i místní víno, broskve, skákací míček do vody a pár dalších „nezbytností“ (22,5 €).

Z Col de Bavella výlet na Trou de la Bombe

5. den

Jako vždy po dvou nocích jsme se přesouvali dál. Po plážovém flákacím dni nám Láďa naplánoval Col de Bavella a výlet na Trou de la Bombe.  Byla to moc hezká vycházka, místy po kamenech a ke konci až lehce po skalách. Odměnou byl výhled na skalní okno („díra po bombě“). V průvodci to bylo plánováno na hodinu, my jsme vynásobili jako vždy dvěma a na naši rychlost přesunu to sedělo. Cestou zpátky jsme šli trochu jinou cestou a navštívili malý kostelík v lese kousek od parkoviště.

Kemp jsme tentokrát vybírali jen na jednu noc, a tak jsme jej tolik neřešili. Skončili jsme v Municipal kempu Zonza (28 €/ noc).  Byl opravdu velký a skoro prázdný až asi na 10 stanů, až jsem si tam připadala opuštěně. Byl krásně tichý, občas byly k využití i stoly a židle, ale úplně mi k srdci nepřirostl. U horského kempu jsem čekala výhledy na hory a údolí jako loni v Evise, ale po výhledech ani památky a sociálky byly hodně staré a ošuntělé a na nádobí tekla jen studená voda a ještě to šíleně stříkalo všude možně, jen ne na nádobí. Ale možná jsem byla jen proti němu nespravedlivě zaujatá, protože naši známí ho naopak označili za skoro nejlepší kemp na jejich výpravě.

 

6. a 7. den

Ráno jsme se po sbalení (už jsme fakt rychlí :o) zastavili v městečku Zonza. Hned na jeho začátku jsme v místní Boulangerie – Patisserie nakoupily bagety a croissanty (obědová klasika) a vyzkoušeli i další místní pečené dobroty (párky v těstíčku, placka se slaninou, kapsa se sýrem) a dali si je stylově na zahrádce u pekařství s úžasným výhledem na Zonzu a hory kolem (celkem 14,6 €). Zonzou jsme se ještě prošli. Je moc hezká a rozhodně městečko stojí za návštěvu.

Dnešním hlavním programem byly kaskády Polischellu. Sbalili jsme si jen to nejnutnější (boty do vody a ručník) a vyrazili. Na nejbližším kameni u říčky jsme nechali oblečení, ručníky a sandále a vyrazili skrz vodou. Kubí se cukal a chtěl všechno zvládat jen po kamenech a suchou nohou, a tak to bylo náročnější, ale Lukin si to užíval a nezalekl se ani jezírka s ledovou vodou, kde nestačil. U Kubíka jsme se střídali a došli/ dolezli/ dobrodili jsme se ke třetí kaskádě. Láďa byl okouknout, jestli by se to někudy dalo i s dětma, ale v našem aktuálním složení to bylo příliš riskantní. Tak si to alespoň sám skočil z nižší skály do jezírka a mi pozorovali dvě organizované canyoningové skupiny, jak do plachty vždycky zadrželi vodu a pak vodopád 3 – 4 lidi sjeli po hlavě dolů. Dobře se na to dívalo, ale osobně mě to tolik nelákalo. Před 9 lety, jsme právě tady na tom místě viděli pro někoho letět vrtulník.

Cestu zpátky jsme zas absolvovali vodou a Kubí opět po suchu. U auta jsme se převlékli z plavek a po chvilce jízdy našli odpočívadlo s krásným stromem na pozdní oběd.

Vyždímali jsme benzín na maximum. Naštěstí cesta byla z kopce, tak jsme dojeli do Solenzary k pumpě u Sparu, kde jsme natankovali my i auto. Pro nás zas mléko, korsické broskve a rajčata a výborné korsické červené vínko (celkem za 12 €).

 

Dojeli jsme k městu Porto-Vecchio a ubytovali se v kempu Jardins du Golfe (32 euro/ noc, platí se předem). Je to větší kemp i s bazénem, obchodem se suvenýry přímo v kempu a potravinovým obchodem 3 min. od kempu. Místo jsme si vybrali takové to „se zahrádkou“, kdy jsou jednotlivá kempovací místa oddělená od sebe rostlinami. Místo jsme vybírali tak, aby nebylo daleko od záchodů, kam i Kubí chtěl chodit sám bez nás.

Kemp se nám zdál celkem fajn, ale vzhledem k velké koncentraci hmyzu, zejména komárů a vos jsme byli rádi, když jsme po dvou nocích jeli jinam.

Program dalšího dne (vlastně dalších dnů) byly nejvyhlášenější pláže Korsiky, a tak jsme vyrazili na první z nich jménem Palombaggia.

Parkoviště je neplacené, i když kousek před posledním parkovištěm se snaží odchytávat na placené. Pláž je hezká, lidí na začátku července rozumně.

„Naše“ místečko na pláži jsme si našli až za druhým útesem, ale i cesta pláží a přes kameny byla fajn. Kluci výborně řádili ve vodě. I když hodně nám pomohl míček do vody, který Kubíka osmělil. Na pláži i ve vodě je v některých místech víc rostlin a z toho měl ze začátku paniku. 

Hezky jsme si užívali plážový den. Jediné, co bylo dost nepříjemné, byly vosy, které se objevili po každé, když někdo vytáhl cokoli k snědku. My nakonec jedli náš oběd po kolena ve vodě, ale stejně jsme se pořád museli ohánět. Co jsme za celý den viděli, tak stejně skončil úplně každý, kdo něco jedl.

Po príma večeři (bramborová kaše s "lančmítem" a místní cuketkou) jsme se vydali do města. Cestou jsme viděli krásnou pětistěžňovou plachetnici.

V Porto-Vecchiu jsme napřed dlouho hledali parkování, ale pak se nám to konečně podařilo, i když při ceně 0,70 €/15 min jsem nadávala. Městečko má ale hezkou atmosféru. Proplétali jsme se krásnými rušnými uličkami,  z věže citadely (2 €/dospělý) jsme se kochali výhledem na město i přístav, navštívili „galerii“ místního umělce a dali si zmrzku. I když vybírání zmrzliny je celkem o nervy, protože každý z kluků chce přečíst všech asi 30 druhů, co v každé zmrzlinárně mají.

8. a 9. den

Lanové centrum A Tyroliana

Včera při plážování jsme se trochu připálili, a tak jsme oproti plánu zvolili méně slunečnou aktivitu. Láďa našel v údolí Vale du Cavu (asi 50 minut cesty) lanový park (A Tyroliana Parc Aventure www.atyroliana.com), kde mají odstupňované úrovně obtížnosti, které začínají už „baby parkem“. Kubí usnul v autě, tak to Láďa s Lukim byli okouknout. Nejmenší trasu (bílou) mají za 10 €, když se koupí i další stupeň (béžová trasa), tak je to celkem za 14 €. V ceně je půjčení dětského sedáku a helmy a neomezená doba lezení na zaplacených trasách.

Kluci rychle pochopili práci se sedákem a přecvakávání jistících karabin. Napřed oba dali bílou trasu, Luki pak šel na béžovou a dal jí celkem 3x. Kubí znovu zopakoval bílou a pak jsme mu dokupovali i béžovou a taky ji celou zvládnul.

Pak jsme si dali zmrzlinu a vykoupali se v řece, která byla teplá až skoro moc.

 

Přejeli jsme do kempu Rondinara (37 €/ noc), což je kemp u další ze slavných pláží. Kdyby v okolí byl nějaký jiný kemp, tak jsme dávno vzdali hledání místa pro stan. Ale protože v rozumné vzdálenosti jiný nebyl, tak jsme více jak hodinu zoufale kroužili s mapkou v ruce kempem a doufali v zázrak. Nakonec se mi podařilo najít super místo.

Kemp je to obrovský a hned u vchodu nás uvítal animační program v podobě hopsajících cvičenkyň na trávníku. Je tu bazén, obchod, pizzerie i bar. A co musím přiznat -  nejlepší sociálky. 

Druhý den jsme nemohli jinak než na pláž Rondinara. Naštěstí na parkování fungovala cedulka z kempu, a tak jsme nemuseli platit 5 € za parkovné. Dá se jít i od kempu pěšky, ale je to z kopce asi na 15 minut a zvlášť zpáteční cestu jsme nechtěli s naší posádkou absolvovat. 

Pláž je hezká, i když jsem jí podle fotek čekala větší. Všichni jsme si užívali koupání v průzračně modré vodě (jako ostatně všude tady na Korsice) a bylo to fajn. Okolo 16 hodiny jsme se sbalili a vyrazili se do kempu zkultivovat na výlet do Bonifacia. Cestou jsme řešili ještě menší komplikaci s kontrolkou oleje, a tak Láďa musel vyházet komplet věci z kufru, aby se dostal až pod podlážku na olej k doplnění, ale okolo 18 hodiny už jsme ve městě hledali místo k zaparkování.

Typický pohled na bílé skály okolo Bonifacia

Bonifacio jsem si pamatovala už z předchozí návštěvy před 9 lety jako krásné město a nezklamalo ani tentokrát. Historické uličky, bílé skály a ještě festival světel, který tu právě probíhal, mu dodával krásnou atmosféru. Jeden z historických kostelů právě zdobili na zítřejší svatbu, před kostelem hrálo smyčcové trio a po městech se začínaly rozsvěcet všude rozvěšené lampionky.

Objednali jsme si dvě luxusně výborné pizzy (25 €), dívali se na výhled, užívali si rušné uličky, pozorovali hráče petanque i racka na ochozu a mí hladovci pak ještě zhltli paniny a hranolky (15 €). Začínaly se rozsvěcet světelné projekce, ale už jsme museli pádit do kempu, protože ve 22 hod. se zavírá závora. Jen tak tak jsme to stihli. Vyráželi jsme z města v takovém fofru, že jsme se ani nestihli rozčilovat nad parkovným 7,20 € :o(, které si automat napočítal.

 

10., 11. a 12. den

Dnes nás čekala poslední z klasické trojice pláží – Santa Giulia. Pláž vypadala moc hezky. Zvlášť fotogenicky působily skalní útvary ve vodě. Přešli jsme o velký kus dál od její hlavní části (naproti skalním útvarům). Bylo tam méně lidí a taky méně rostlinného nepořádku ve vodě i na břehu. Plážovací den jsme si užili. Byli jsme skoro pořád ve vodě a podnikli i průzkum kusů skály v moři. Luki plaval občas i bez kruhu a Kubí blbnul s potápěčskými brýlemi. Jen hned u břehu, byl takový pás rostlin, přes který jsem Kubíka musela přenášet, protože odmítal na to stoupnout.

Po 16 hodině jsme se sbalili, rozloučili se s východním pobřežím a vyrazili na západ. Cestou jsme zastavili na vyhlídce na Roccappino (skalní lev) a přejeli jsme až do vesničky Campomoro do kempu Les Roseaux, který měl být naším dalším útočištěm. I když už bylo celkem pozdě po 8 večerní, tak kemp, i když měl dobrá hodnocení na internetu na nás působil tak, že jsme se sbalili a jeli dál, i když to znamenalo dalších 45 minut cesty do Propriany.

V Proprianě jsme si na netu vyhlídli hezký kemp. Když jsme tam ale dorazili po 21 hod., měl zavřenou recepci i závoru. Už jsme pomalu počítali s variantou noci v autě, ale zkusili jsme ještě kemp Chez Antoine  (28,40 €/noc) a vyšlo to. Sice už tam nebyl nikdo na recepci, ale nějak jsme se domluvili s nočním hlídačem, že se můžem ubytovat a ráno vše vyřídíme. Bylo to jako oáza. Kemp byl malý, milý, rovná místa na stan (ne, není to samozřejmost) a pláž minutu chůze! Jen ty sociálky by mohli být lepší a novější, ale to jsme mu odpustili a vyhlásili ho za nejlepší kemp letošní výpravy.

Ráno jsme se francouzsko-německo-anglicky s paní na recepci domluvili, jak to s námi je a že bychom chtěli zůstat ještě dvě noci. Místo, kde jsme večer postavili stan nebylo na poslední noc volné, a tak jsme nechtěně dodrželi pravidlo, že nespíme víc jak dvě noci na jednom místě :o)

Vypravili jsme se na Filitosu (7 €/dospělý + 4 € brožura), což mají být místní Stonehenge. Měli jsme štěstí na počasí, kdy nebyla taková výheň, a tak jsme si hezky prošli celý areál s menhiry a sochami – menhiry. Úžasné je, že se k nim může až úplně nablízko. Pak jsme si ještě v rámci ceny zašli do muzea, jak to nazývají, což je jedna malá místnost s vykopávkami, které se tu našly.

V kempu jsme hned zašli na pláž a pořádně se vykoupali. Pláž je tu úžasná. Asi nejlepší, kterou jsme letos na Korsice navštívili. Nemá sice tak pozvolný vstup do moře (rychleji to klesá do hloubky), ale je čistá, bez zbytků rostlin ve vodě nebo na pláži, s málem lidí a hrubším pískem, který se všude nelepí ale dá se z něj dobře stavět.

Po večeři a uložení kluků jsme si zašli na pláž a kochali se mořem.

Pohled z janovské věže v Campomoro

Další den jsme se přestěhovali na jiné místo v rámci kempu a po snídani vyrazili na jednu z nejzachovalejších janovských věžíCampomoro. Opět jsme trochu bojovali se zaparkováním. Cesta k věži byla příjemná, i když už začínalo být trochu vedro. U pokladny (vstup 2,5 € od 12 let) nám paní půjčila informační brožuru a poslala nás na věž a hradby. Věž je moc pěkná a jsou z ní pěkné výhledy. Prošli jsme se i po hradbách a četli informace z brožurky. Ještě v rámci opevnění jsme poobědvali a akorát nám to vyšlo na 13 hod., kdy zavírají kvůli siestě.

Cestou do kempu jsme se zastavili v supermarketu, kluci si koupili suvenýry a my ovoce, zeleninu a vínko (45 euro). Já v klenotnictví ještě zakoupila mušlový přívěšek „oko svaté Lucie“, po kterém pokukuju už třetí návštěvu Korsiky.

Na naší pláži jsme se zase báječně vykoupali a tentokrát se dalo i řádit ve vlnách. Večer po uložení dětí jsme si na pláž vzali vínko a korsické sušenky. Nádhera.

 

13. den

Další den ráno jsme klukům chtěli splnit přání snídaně na pláži. Navařili jsme hrnec kaše a vyrazili na pláž. Původně jsme se hned po snídani chtěli přesunout dál, ale bylo tu tak krásně, že jsme se koupali skoro celé dopoledne. 

Pak jsme vyrazili opět do Corte, abychom se postupně přiblížili k trajektu. Přímo z Corte jsme vyrazili  ještě na jedno říční koupání. Napřed se šlo asi 20 minut po cestě a pak jsme si po namířili k říčce, kde jsme nechali oblečení a boty a dál pokračovali vodou s batohy na zádech. Tentokrát si to i Kubík užíval a ťapal vodou. Dorazili jsme i k hlubšímu místu, kde jsme na kameni nechali batohy a dál už i plavali. Prostě paráda. 

Ubytovali jsme se opět v kempu Restonica a paní si nás i od minule pamatovala a zas nám počítali Lukiho za nižší sazbu, i když už mu bylo 7 a mají „dospělé“ už od 7 let.

 

14. den

V Corte jsme ještě zašli do supermarketu Casino koupit suvenýry (většinou víno, pár sušenek a paštičky, celkem 97 €) a vyrazili na naší poslední letošní štaci. Cestou byly krásné výhledy.

Poslední noc jsme chtěli strávit někde blízko trajektu, ale zároveň na pěkném místě, a tak jsme zvolili loňskou oblíbenou klasiku v podobě St. Florent a kempu Aqua Dolce (25 €/ noc). Dokonce jsme stanovali i na stejném místě pod krásným eukalyptem.

Zašli jsme si na pláž, kde jsme si chtěli půjčit šlapadlo nebo kajak. Ale kvůli velkému větru nepůjčovali. Tak jsme se „jen“ koupali a plážovali. Po večeři jsme vyrazili do městečka, které máme moc rádi. Procházeli jsme uličkami, po molu, přístavem a dali si zmrzlinu.

 

15. den

Sbalili jsme se, nasnídali, odcheckovali v kempu, ale nechali jsme si tam zaparkované auto a vyrazili na pláž. Pořád byl velký vítr na kajak, ale alespoň jsme ukecali šlapadlo se skluzavkou (20 €/ hodina), a tak jsme to měli na konec ještě zpestřené. V jednu hodinu jsme odcházeli z pláže a ještě je skočili do kempu umýt od slané vody a vyrazili na cestu.

Při čekání na trajekt jsme se naobědvali. Cestu na trajektu Láďa spal, kluci byli napřed v dětském koutku a pak jsem je vytáhla na zmrzku a četli jsme si a hráli hry z krabice 100+1 her.

Po výjezdu z trajektu jsem na nejbližším vhodném parkovišti uvařila na poslední sirku z krabičky instantní omáčku s těstovinami a pak už hurá domů. Na rozvadovská pumpě jsme posnídali párky v rohlíku a po půl jedenácté dorazili domů.

 

Dovolená byla úžasná, jen si lámeme hlavu, kam vyrazit příště. Nemáte nějaké tipy kam se dá jet do tepla pod stan a kombinovat pláž s jinými aktivitami?

 

A pokud chcete krom úžasných pláží a hor zpestřit dětem dovolenou nějakými hrami plnými fantazie a dobrodružství, přečtěte si o Hrách na prázdniny.

Rady, tipy a doporučení na závěr

-       viz loňská dovolená.

Vylepšení oproti loňsku

–      přibalili jsme boty do vody - hodily se na cesty říčkami

–       mytí a hlavně odkládání umytého nádobí zpříjemnil skládací dřez Tchibo

-       vzala jsem s sebou povlaky na polštáře, do kterých si kluci dali svoje chumlací deky z auta a my rezervní teplé mikiny a měli jsme tak všichni polštářky bez toho, abychom vozili další objemné věci

-       jednoznačně se vyplatilo přehlednější uspořádání (každý z kluků měl svoji skládací přepravku, kterou jsme vůbec nevyndávali, v klasické pevné přepravce jsem měla i „kuchyň“ a špajz a potraviny jsem měla rozdělené na snídaňové, obědové a večeřové. To všechno výrazně minimalizovalo čas hledání.

-       bramborová kaše z Lidlu prošla mužovým přísným senzorickým hodnocením a zpestřila nám klasické střídání rýže, těstoviny 

Líbilo se vám? Sdílejte stránky myšáka Bédy :-)

Líbí se Vám článek? Dejte nám Like, sdílejte stránku na Facebooku. Díky!

Líbí se Vám Myšák Béda?  Dejte Like jeho Facebookové stránce, bude skákat radostí :-)