Korsika s malými dětmi? Jednoznačně ANO!

Červenec 2016

Naše první dovolená pod stanem. Korsika rozhodně nezklamala - nádherné hory a moře, malebná městečka, příjemné kempy a svoboda...

Cena:

Celkem 1230 Eur (včetně cesty) za 14 dní ve 4 lidech

Odkaz: 

Kamarádka na svém blogu psala o Korsice (https://alincinblok.wordpress.com/2015/10/27/prazdninovy-denicek-no-4-korsika/). Byla tam s dětmi pod stanem, když jim bylo 2,5 a 5 let.

Na Korsice  jsem byla s mužem ještě před narozením dětí a musím říct, že byla úžasná a rozhodně jsem se tam chtěla vrátit. Ale až po přečtení článku mi došlo, že je škoda čekat, až děti vyrostou, a že by se  cesta dala absolvovat už teď, když je klukům 3,5 a 6,5 let. A jak to tedy dopadlo?

Naše dovolená na Korsice neměla chybu. Báječně jsme si ji užili a vyzkoušeli zajímavá místa na výlety, kempy výborné i horší, pláže... a tak tipy a rady ráda budu sdílet dál...

Trasa naší dovolené na Korsice

Plán cesty: 14  dní po vlastní ose pod stanem, ideálně dostat se až do Bonifacia.

Realita: Krásně a na pohodu prozkoumané SZ pobřeží a vnitrozemské Corte, nejjižnější dosažený bod byl Ajaccio.

Náklady: celkem 1230 euro

 - útrata na místě – 580 euro za kempy (318 euro), suvenýry, bagety, zmrzliny a ostatní drobnosti,

 - cesta – za benzín 323 euro (jedna cesta k trajektu je 1114km, ceny benzínu okolo 1,4 – 1,45/l) + dálniční a jiné silniční poplatky 96 euro (2x 8,8 euro za 10 denní rakouskou dálničku, 2x 9 euro za Brenner, okolo 2 x 30 euro za italské dálnice),

 - trajekt - 227 euro (122 euro tam a 105 euro zpátky).

Trasa:

Praha – Livorno (11 hodin i s pár zastávkami na pumpě a jedním šlofíčkem) + Livorno – Bastia (trajekt 4hodiny + 1 hodina před a asi 0,5 h po). Všechno odřídil můj statečný muž! Jeli jsme v noci, a tak byla lepší doprava a spící posádka.

1. a 2. den

St. Florent  (kemp Aqua Dolce 24 euro/noc při 2 dospělých a 2 dětech pod 7let, jeden menší jednoložnicový ložnicový stan a osobní auto)

Přejeli jsme tam ještě po vylodění v Bastii. Po ubytování v kempu jsme se k večeru vykoupali na pláži, která je hned přes silnici. Kemp Aqua Dolce jednoznačně doporučujeme (nejlepší poměr výkon/cena)! Je příjemný, čistý, má i místa pod stromy, součástí recepce je kromě milého personálu i malý obchůdek, kde lze koupit bagety, mléko a pár dalších základních potravin. Městečko St. Florent je neskutečně malebné s krásnou promenádou u přístavu a dobrou zmrzlinou.

Druhý den jsme vyrazili na úžasnou pláž Saleccia. Pláž je jako z pohádky! Nádherný bílý písek, křišťálově čistá voda, lidí pomálu, pozvolný vstup do vody. Ale doporučím ji jen těm, kdo mají alespoň all road a nebo si extrémně užívají jízdu v terénu. 12 km od odbočky ze silnice jsme jeli hodinu/1cesta a s dětmi jsme ji překřtily na „drncavku“. Já trnula a manžel si liboval, že konečně může vyzkoušet, co naše Subaru zvládne.

Noc jsme strávili opět v Aqua Dolce.

 

3. a 4. den

Ráno Láďa sbalil stan, já s kluky jsme ještě dali malou koupačku v moři a okolo poledního frčeli dál, směr Evisa. Cestou jsme se ještě zastavili ve městečku Porto, kde jsme vyšli na místní janovskou věž (vstup 5 euro za dospěláky, děti zdarma) a dali si zmrzlinu. Na noc jsme měli naplánovaný horský kemp u městečka Evisa. Název nevím, ale je to jediný kemp hned za Evisou (28euro/noc za naší skvadru). Byl to náš nejoblíbenější kemp, který jsme si pamatovali i z minulé návštěvy před 8 roky. Krásně klidný a ten noční výhled na hvězdy bez čehokoli rušivého je famózní.

Paní v kempu nám doporučila trasu k blízkým vodopádům vhodnou i pro malé děti. Cesta od parkoviště prý trvá asi 15 minut. S naším tempem jsme ji šli hodinku, ale byla to příjemná procházka převážně lesem. U horských jezírek jsme si udělali obědový piknik (bagety a konzerva :o) a vykoupali se. Ten den jsme zvládli ještě jeden menší výlet z Col de Vergio. Měl to být také výlet k vodopádům, ale vzhledem k naší rychlosti přesunu jsme to asi ve 2/3 obrátili (asi po 1,5h). Za cíl jsme si určili místo, odkud bylo vidět vodopády a slyšet zvonky ovcí a koz vracejících se horskou klikatou cestou do salaše. Takové harmonické cinkání zvonů jsem slyšela snad jen u pražské Lorety. Noc zas v kempu Evisa.

5. a 6. den

Odjezd s Evisy. Poblíž jsme ještě absolvovali krásnou vycházku k soutěsce Gorges de Spelunka.  Cesta byla pohodová, většinou prašná, místy zpestřená obrovskými balvany. U jezírek jsme si jako většina Francouzů i my udělali piknik a užívali si dovádění ve vodě, lezení přes kameny a krásnou přírodu všude kolem. A pak už jsme šupajdili na doporučenou pláž a kemp Arone. Cestou jsme ještě několikrát stavěli na vyhlídkách a obdivovali oblast Calanches  - červené skály padající přímo do moře.  Kemp Plage d’Arone (31 euro/noc) nás zklamal. Možná to bylo velkým očekáváním, protože jsme ho měli doporučený, možná za to mohl nepříjemný dědek na recepci, ale třeba i to, že nám trvalo dost dlouho, než jsme našli přijatelné místo pod stromy.

Druhý den jsme navštívili vyhlášenou pláž (pěšky od kempu asi 10-15min). Pláž byla celkem príma a byly tu úžasné vlny (červená vlajka a dva plavčíci ve střehu), takže jsme se dokonale vyřádili. I Lukin si to užíval a blbnul. Foukal ale celkem studený vítr, který nás okolo 4. hodiny vyhnal do kempu, a tak jsme měli alespoň po večeři čas vyrazit na procházku do městečka Piana, které jsme si prošli a pak dali palačinku a pozorovali místní život. Jen jsme si museli dávat pozor, abychom se vrátili včas do kempu, protože se už ve 22 hodin pro auta uzavíral.

7. den

Další ráno jsme se sbalili a vyrazili zase o kus dál. Cestou nám Láďa naplánoval část trasy na Capo Rosso. Původně myslel, že půjdeme jen kousek na pěkné výhledy a pak se vydáme zpátky, ale Luki (ten starší, 6,5 let) prohlásil, že chce dojít až do cíle.  Žádné takové, že se na něj domluvíme, cokoli prohlásíme za cíl a pak půjdeme zpátky. No a tak jsme to dali celé!

Cesta byla krásná, výhledy úžasné a kluci báječní. Poslední úsek vzal Láďa Kubíka na záda do šátku. Vylezli jsme i na janovskou věž, i když to vzhledem k absenci zábradlí a prudkým nárazům větru byl pro mě takový bobřík odvahy. Cestou zpátky jsme si dali pod prvním kopcem pauzu a schroupali bagetu s masem z konzervy a zdárně došli na parkoviště. Cesta nám i se dvěma svačinovými přestávkami trvala asi 5 hodin, ale hezky jsme si ji užili. Pak jsme pokračovali v naší „road trip“. 

Tentokrát jsme hledali kemp déle. Jeden kemp při cestě hned u supermarketu byl takový příliš obří a organizovaný (bazény, animační programy apod.). Naštěstí jsme si všimli cedule, která odkazovala na kemp ve Vico, který byl asi o 8km dále. Tak jsme si popojeli a čekal nás pohodový horský venkovský kemp (25 euro). Kubík nám cestou usnul, jednak po vyčerpání z výletu a jednak už se i připozdívalo. S Lukim jsme zvládali kompletní postavení a zabydlení stanu pod 20 minut, takže jsme se brzo ubytovali a večeři tentokrát odbyli polévkou do hrníčku.

 

8. a 9. den

Ráno nás asi okolo 5. hodiny vzbudil hýkot osla. Znělo to, jako by byl přímo za stanem a ne asi o 150 m dál za plotem. V 7:30 přijela dodávka s pečivem, a tak jsme nakoupili, sbalili stan a rozloučili se s nejhlasitějším oslem na světě.

Podle průvodce měl být ve vesničce ještě klášter, a tak jsme ho vyhledali a udělali si malé zastavení. A pak už jsme vyrazili směrem na  Ajaccio. Cestou jsme si našli hezkou pláž, kde jsme se vyřádili a pak si našli ubytování u Ajaccia v kempu Mimosa (24 euro). Sice nám zprvu vadilo, že jsme si místo nevybírali, ale dostali ho přidělené, ale bylo pěkné, blízko umývárek, kde byl i koutek přizpůsobený dětem (dětská sprcha, umyvadlo, vanička i záchůdek). Po večeři jsme se vydali na vyhlídku sledovat západ Slunce nad Krvavými ostrovy a užili si noční atmosféru místa.

Druhý den jsme nejprve museli vyřešit komplikaci s vybitou autobaterií. Pomohli nám francouzští staříci odvedle. Komunikace s nimi probíhala jen stylem ruce –nohy, ale  společným úsilím jsme vše zvládli. Pak jsme konečně vyrazili na pláž hned u letiště. Procházeli jsme se dlouhou písečnou pláží až k runway a pozorovali vzlétající letadla. Večer jsme zamířili do víru hlavního města, pokochali se místními osvětlenými uličkami, dali si úžasnou zmrzlinu (lepší než italská!) a nakoupili klukům plyšové oslíky a Láďovi triko s korsickou hlavou.

 

10. den

Další den jsme zas putovali dál, tentokrát do vnitrozemského městečka Corte. Cestou jsme si neodpustili menší výlet k říčce s jezírky a vodopády (Cascades des Angles). Cesta nám trvala asi hodinku, ale hodily by se nám lepší boty. Trekové sandále zrovna ideálně na kamenech nedrží, ale nechali jsme se ukolébat průvodcem, který cestu označil jako nenáročnou. Kaskády opět stály za to – příjemné místo na piknik i osvěžení v tůňkách.

Po příjezdu do Corte jsme se hned vydali na průzkum místní citadely. (Vstup jen za dospělé a chtěli po nás asi jen 6 euro, protože zbývaly jen 2 hodiny do zavíračky.) Pak jsme prošli městečko a na hlavním náměstí si dali v cukrárně s milou obsluhou výbornou zmrzlinu a vedle v restauraci objednali pizzu do krabice.

Ubytovali jsme se v nejbližším kempu s výhledem na citadelu. (31 euro, voda v 10 hodin večer už jen vlažná, málo sprch a záchody jinde než umývárky).

 

11. a 12. den

Ráno jsme ještě navštívili místní supermarket, abychom pořešili suvenýry (vína a paštičky z místních polodivokých prasat), cestou se kochali krásnými výhledy a odpoledne dorazili do St. Florent. Ubytovali jsme se opět v Aqua Dolce, zase pod eukalyptem a jen o pár metrů dál než na začátku naší dovolené. Postavili jsme stan, zašli se vykoupat na pláž a po večeři vyrazili do městečka. Večerní St. Florent má i díky malému přístavu s jachtami kouzelnou atmosféru. Dali jsme si samozřejmě zmrzlinu ve vyhlášené zmrzlinárně, která nabízí 54 různých příchutí a pak hajdy na kutě.

Druhý den jsme se vydali na Cap Corse („prst“ na mapě Korsiky) hledat nějakou pěknou plážičku, ale všechno vypadalo kamenitě a my měli poslední „plážový“ den, a tak jsme hledání vzdali a vrátili se „k nám“ - jen o jeden malinký záliv blíže městu, kde byly jiné proudy a voda tu byla bez „nepořádku“, kvůli kterému Kubík včera odmítnul jít do moře.

Pláž je celkem úzká, ale stačila, moře krásné a hned vedle půjčovna, ve které jsme si zapůjčili šlapadlo ve tvaru Porsche a dokonce se skluzavkou (20 euro/hod).  Náš poslední den u moře jsme si užili naplno a večer pro velký úspěch zopakovali návštěvu městečka.

Cesta domů přes Pisu

13. den

Ráno jsme si poprvé za celou dovolenou nastavili budík, abychom včas sbalili a vyrazili do Bastie na trajekt. Počítala jsem, že bagetu nebo pizzu koupím, až zase budeme čekat povinnou hodinku ve frontě aut před nástupem na trajekt. Ale už jsme byli v hlídané zóně ze které se nedalo dostat. Ještě nás vzali bezpečáci stranou na namátkovou kontrolu (bylo pár dnů po útoku v Nice).  Trajekt byl tentokrát o něco menší (asi 7 pater oproti 9 při cestě tam), ale našli jsme si pěkná místa a cesta probíhala v pohodě.

V Itálii jsme si zajeli do sousedního městečka Pisa podívat se na šikmou věž a fakt tam stála :o). I okolní areál ostatním staveb působil moc hezky, až trochu neskutečně. Všechno jsme si prohlédli, udělali „povinnou“ fotku držení věže, aby nespadla a na trávníku si dali pizzu (v Pise :o). Zaparkovali jsme jen malý kousek od historického centra (2 eura/hod), a tak jsme se rychle přemístili a vydali se směr Lago di Garda.

Už bylo pozdě, a tak jsme chtěli přespat v jednom přímořském městečku. Cena 60 euro za noc v kempu nás ale tak šokovala, že jsme se rozhodli dojet až ke Gardě a přespat v autě.

Ráno u Lago di Garda

14. den

Sami jsme na cestách v autě občas přespali, když jsme nesehnali ubytování, ale ve čtyřech už je to opravdu dost křeč (někdy i doslova). Odměnou za nepohodlně strávenou noc na pěkném a klidném parkovišti 100m do jezera v Lido di Lonato (Viale Guglelmo Marconi, 40, GPS 45.494978, 10.511681) nám bylo úžasné ráno.

Východ slunce nad jezerem, ranní vykoupání a všude ticho a neuvěřitelný, až zenový klid. Jen labuť se na nás připlula podívat, kačeny ještě spaly opodál.  Pak jsme si dali snídani, zbytkem bagety nakrmili kačeny, které se mezi tím probudily a kluci nasbírali do prázdného boxíku hromadu nádherně hladkých oblázků.

Po snídani jsme nasedli do auta a vyrazili na průzkum okolí jezera. Ve městečku Peschiera del Garda jsme zaparkovali (1,2 euro/hod.) a vyrazili na průzkum. Podél pobřeží se táhne krásná promenáda a lze si tu půjčit i motorové čluny (už od 40 euro/hod. + benzín). Bylo ale dost mlhavo, tak jsme jezero a městečko poznávali jen ze souše. Pěkná zastávka, pěkné městečko, dobrá zmrzlina.

Dalším cílem cesty byla pláž. Můj muž podle google maps vybral jedno moc pěkné místo (Punta San Vigilio), ale ouha, bylo tam vstupné 6 euro za dospěláka a 3 za dítě. Chtěli jsme se jen chvíli vykoupat a zas jet, a tak jsme drahou organizovanou pláž nevyužili a nakonec zakotvili na placeném parkovišti (1,5/hod.) u pláže bez vstupného, ale za to s houpačkami a pontonem na skákání a slunění ve vodě.

Voda byla příjemná a celkem i teplá. Němka tvrdila, že teď je to paráda, ale před týdnem měla prý voda o 10 stupňů méně.

Užívali jsme si koupání ve sladké vodě, což má taky něco do sebe, a asi po dvou hodinkách nás vyhnal déšť.

Posledním cílem cesty byla horní část jezera, kemp a pak domů. Cedule „besetzt“ na kempu v městečku Linfano nám prozradila, že se sem už nevejdeme.

Bylo okolo 5. hodiny odpolední. Po kratším pátrání jsme našli vedle kempu prázdné parkoviště s kusem docela pěkného trávníku vedle. Uvařila jsem večeři, po ní šel Láďa spát na karimatku na trávu, aby se osvěžil před nočním přejezdem domů, já si hrála s dětmi. Pak jim četla asi dvě hodinky pohádky, než také usnuly a já hlídala auto, muže a děti.

Po 10. hodině večer se Láďa probudil, přenesli jsme děti do auta a vyrazili. Okolo 8. ráno už jsme byli šťastně doma a spokojení, jak se nám letošní dovolená báječně vydařila a že se na Korsiku určitě budeme chtít vrátit!

 

Rady, tipy a doporučení na závěr

Trajekt – lépe zamluvit hodně dopředu, protože pak jsou ceny nižší. My  ho zamlouvali jen týden před odjezdem.

Doba, kdy jet – kdykoli v teplém počasí mimo srpna. To mají Italové a Francouzi prázdniny, v kempech často bývá plno a ceny jsou vyšší. Někde top sezóna začíná už 20.7. My jeli 7.7. – 22.7. 2016

Ceny  - bageta 0,75 – 1,2 euro, croissant 0,75 – 1 euro, mléko 1- 1,5 eura, zmrzlina 2-3 eura za kopeček, palačinka 3 - 5 euro, pizza s sebou okolo 8 – 10 euro

Jazyk - hodí se umět francouzsky. Ale to jediné z francouzštiny, čím jsem jsem jela vybavena, bylo na objednání kempu {des adult, des enfant, yn tent}  = 2 dospělí, 2 děti, 1 stan a {du baget}  na ranní objednávku pečiva. A také jsme to zvládli. Bylo to naopak celkem vtipné, nedomlouvat se anglicky, jako ve všech ostatních destinacích, ale zkusit starý osvědčený způsob komunikace rukama a nohama.

Oblečení – tmavší, ideálně do šeda nebo do hněda. Měla jsem s sebou pár parádnějších kousků pro sebe i pro kluky (já naivka), ale vzhledem k prašnosti místních cest a stezek to bylo jen na jedno použití. Ale ve většině kempů je pračka (okolo 5 euro/1 praní), takže se to dá pořešit i takto.

Jídlo – nechtělo se mi něco shánět na místě a také jsem se bála vysokých cen, tak jsme jeli hodně předzásobení, asi až moc. Těstoviny, rýže, konzervy, instantní polévky a omáčky jsme používali na večeře. Na snídani dětské přesnídávky, instantní kaše a instantní nápoje (takové vylepšené kakao nadupané vitamíny a spoustou dalšího). K obědu jsme si dávali bagetu s nějakou konzervou – šunka, uzené s vejci, tuňák nebo domácí marmelády. Bageta se dala koupit nebo objednat snad v každém kempu, v řadě kempů měli u recepce i malý krámek, kde jsme dokupovali i mléko a jogurty.

Vybavení – jeli jsme s čerstvě zakoupeným stanem Coleman Rock Spring 4 (za 2 699Kč) a osvědčil se nám. Naštěstí jsme ho neotestovali v žádném extrému, ale pro naše účely byl super. S manželem máme nafukovací karimatky Husky, kluci klasické pěnovky. Spacáky Husky Kids Magic kluci dostali k Vánocům a část nocí spali odkopaní. Manžel si spacák nebral, že mu prý bude stačit deka, ale v horských kempech mu pak občas v noci byla zima. Vařili jsme na skládacím vařiči Coleman a spotřebovali 2 velké kartuše (500). A nesmím zapomenout na skládací polní lopatku, kterou jsme používali na zatloukání kolíků v kempu, (někdy to byl fakt boj) a osvědčila se i na pláži na stavění hradů.

A pokud chcete dětem dovolenou udělat ještě zajímavější a dobrodružnější, zkuste některou z myšákových her. Jakou hru vybrat si můžete přečíst v článku Hry na prázdniny.

Použité fotky vlastní, vlajka Korsiky z Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/wiki/Korsika)

Líbilo se vám? Sdílejte stránky myšáka Bédy :-)

Líbí se Vám článek? Dejte nám Like, sdílejte stránku na Facebooku. Díky!

Líbí se Vám Myšák Béda?  Dejte Like jeho Facebookové stránce, bude skákat radostí :-)